Rytmus: Jsem kluk z ulice. Jen bohatší

31. december 2011 at 12:02 | Darela Vrbovská |  Rytmus
Tento rozhovor pochází z roku 2008, který zvěřejnil server život.lesk.cas.sk a autorkou je Jarmila Andrejčáková, do češtiny jsem ho převedla já...


V jeho textech jsou samé vagíny, penisy, soulože, "supervybrané" slova. Dráždí bouráním konvencí, arogancí, překračováním hranic. RYTMUS (31) má vlastní filozofii a na reakce kašle. Jde si svou cestou a tvrdí, že nedělá nic zlého. Zle dělají zloději, vrahové, mafiáni, dodává.

Víte o averzi, kterou svými texty v lidech vyvoláváte?
Vím.

To je všechno, co k tomu řeknete?
Vím, že starším lidem se to nemůže líbit. Pro ty to ani nedělám. Dělám hudbu a texty pro takové, jako jsem já. To znamená, že žijou podobně. Vydám cédečko a kdo chce, ať si ho koupí. Nevystupuji na volných prostranstvích, vystupuji v klubech. Když se má hudba dostane k někomu, komu nepatří, nejsem z toho moc nadšený. Nechci otravovat svou tvorbou všechny, takže beru to. Tak by to mělo zůstat. Ale ať mě nesoudí podle toho, to nemám rád. Vím, že hodně z těch, které mám na mysli, pije alkohol, rozvádí se, má problémy v rodině, kouří, používá vulgární slova.

Ale jsou i normální, slušní lidé. Ty také může váš nevybraný slovník urážet.
Jsou takoví, poslouchají jinou muziku než já. Úplně respektuji, že se jim má tvorba nelíbí. Ale když se jim to nelíbí, ať to neposlouchají a ať se k tomu nevyjadřují. Protože já když nemám někoho rád nebo mi je něco cizí, tak jdu od toho co nejdál.


Říkáte, že děláte hudbu pro takové, jako jste vy. Jaký teda jste?
Jsem takový stejný, jací jsou lidé. Když příjde slušný člověk a cítím z něj úctu a klid, jsem klidný. Když cítím z lidí závist nebo něco špatného, že něco hrozně řeší, dávám jim v těch skladbách najevo, že jsou na nesprávné adrese, že jsem sebevědomý a že mě nikdo nezničí. Prostě, když chcou se mnou válku, tak já jim tu válku dám. Když jsem s normálními, slušnými lidmi, komunikuji v klidu, nemám proč být agresivní.

Slyšela jsem o vás, že jste dokonce plachý
Tak plachý rozhodně ne. Jsem dost sebevědomý a jdu si bez respektu za svým cílem. Nepiju, nekouřím, nikdy jsem to nedělal a chci, aby si z tohoto brali mladí lidé příklad. Aby šli za svým cílem, aby znamenali něco ve společnosti, aby nikoho neokrádali, aby nemarnili svůj čas tím, že budou fetovat, kradnout, pít. To, že hřeším, není až takový velký hřích v porovnání s tím, jaké hříchy se kolem nás dějí.

Přece jen výrazně fetišismujete peníze, bohatství, mamonem. Kdyby za tím mladí lidé opravdu jít tak, jak o tom zpíváte, nevyhli by jste se kriminalitě. Vyvoláváte v nich touhu po penězích.
Ať to dělají tak jako já. Například ať začnou dělat hudbu. Nebo něco jiného. Myslím si, že to, že dělám rap, není nic nezákonné nebo špatné. Takovouto cestu jsem si vybral. Vím, že hovořím i o penězích, ale to je moje reakce na ty, co mi říkají, že jsem lúzr nebo troska. Když si někdo dovolí říct mi něco takového, odpovím fakty, které mám v ruce. Jsem troska, ale vydělávám tolik a tolik. A vím, že ego lidí, kteří tolik nevydělávají a poslouchají moje skladby, se cítí dotknuté, nadávají na mě. Někdo si ale nemůže říct - tento kluk, to se mi líbí, ten to dělá dobře. Chtěl bych být i já takový.

Co vás na tomto světě tak štve, že pořád rebelujete?
V první řadě závist. Kdysi se mi to zdálo jen takové klišé, že se to jen tak říká, že Slováci závidí. Ale pociťuji to dost výrazně. Lidé soudí bez toho, aby se podívali sami na sebe, nebo bez toho, aby mě znali.

Vnímáte sám sebe jako rebele vůči společnosti?
Já to neřeším. Nepopisuji americký život. Popisuji to, co se děje teď a tady. Nerapuji o tom, že jsem z nějakého geta nebo že jsem gangstr, když nejsem. Prezentuji se jako Patrik Vrbovský a popisuji svou cestu. Když někdo na mě řekne něco špatného, tak se mu tím snažím ještě vysmát. Jsem arogantní proto, protože lidé jsou arogantní. Když lidé přestanou hřešit, přestanu i já.

Vaše výpovědi jsou sformované do jednoduchých vět, možná i proto jsou takové silné.
Přesně. Jednoduché. Jsem vnímavý, sleduji, co se děje kolem mě, a to je všechno. Životní situace. Mám 31 let a za tu dobu jsem zažil ledacos. Neříkám, že jsem měl nejhezčí dětství, bylo takové typické sídlišťovské, já nejsem vysokoškolsky vzdělaný. Jednoduchý život, přebíjení se jím, spíše mezi obyčejnými lidmi. Jsou mezi námi i tací, kteří chcou slyšet přesně takovéto věci. Svět není jen o lásce a básnických výrazech.

Mám tomu rozumět tak, že vás vychovala ulice?
Nevím jestli ulice. Žil jsem v paneláku, chodil jsem po venku s klukama a žil jako kdokoliv jiný. Také jsem sportoval, škola mě nikdy moc nebavila. Nesnášel jsem, když mě někdo do něčeho nutil. Dost jsem dělal opačně, hlavně pokud mi něco přikazovala nějaká autorita. Vždycky jsem měl k tomu odpor. Ale nebyl jsem nějak že extra problémový totálně. To ne.

Jak se začala vaše kariéra?
Od devadesátého roku rapuji, popřitom jsem dělal kdejaké skladby, koncerty. Profesionálně to dělám od roku 2000, kdy mi vyšel oficiální nosič, maxi singl, a potom už to šlo, ty albumy. Videoklipy.

To vydělávání peněz, o kterém ve svých textech zpíváte, "zarábaj keš" a tak dále, se vám daří i v reálném životě. Prodáváte čím dál víc nosičů a jste čím dál blíž k vysněnému blohobytu. Co potom?
Těžko říct. Žiju pro přítomnost. Moc nekalkuluji, co bude v budoucnosti, život může přinést cokoliv. Nevím, jestli budu zdravý, nemůžu vědět, jestli budu mít pět dětí, těžko říct. Ale určitě vím, že nebudu mrhat a plýtvat svým časem a budu dělat něco jiného, co má smysl pro můj život.

Takže zůstanete u hudby?
Určitě. Hudba je můj život. Je jedno, jestli rap, ale při hudbě budu pořád. Člověk se hledá asi do třiceti a většinou to bývá tak, že už ví, co chce. A to, co vím jistě, je, že jsem našel v sobě hudbu. To je smysl mého života. Od deseti let to jde se mnou. Hudba. A jsem rád, že to můžu dělat, že nemám nad sebou žádného šéfa a že čím víc na sobě makám, tím víc vydělám. Mluvím o penězích, protože tento život se točí kolem peněz. Když je člověk nemá, tak nemá takovou volnost, jakou alespoň já potřebuji. Čím víc peněz, tím víc volnosti a můžu si dělat co mě baví a co chci.

Dá se teda říct, že jste už bohatý?
Pokud jde o takové kluky jako já, tak proti nim asi ano. Vím, že jsou i velcí milionáři, proti kterým jsem nic, ale z toho prostředí, to co jsem já dal, je úspěch. Dost velký úspěch.

Co všechno vlastníte?
Mám dvě auta a dům.

Nebyl jste ještě ženatý, nemáte děti. Je to dost nezvyčejné u vaší popularity. A ostatně i vzhledu.
Dnes je taková doba. Napřed kariéra, potom rodina.

Kdo vás přivedl k hudbě?
Můj otec je hudebník. Můj biologický otec, se kterým jsem ale nežil. Po něm jsem zdědil geny, protože já jsem Cigán, Polocigán. Otec pochází z hudebnické rodiny, takže to mám v sobě. A k hudbě mě přivedlo to, že jsem ji poslouchal, stala se takovým mým vykoupením z reality. Vždycky když slyším hudbu, jsem šťastný. Když se například cítím slabý, mám zlou náladu a pocit, že nezvládám situaci, tak si pustím něco agresivního a energického.

Vy jste Rytmus, kapela má název Kontrafakt. V podstatě dvě značky.
Kapela Kontrafakt je moje domovská. Já sám za sebe jsem Rytmus. V kapele je šéf každý. Ale pokud si někdo myslí, že má na víc, tak si udělá svůj projekt. Takže já jsem udělal sólový projekt a měl jsem úspěch. Rytmus je má přezdívka. Vznikla tehdy, když jsem dělal beatbox, a tak mi to nějak přischlo. Protože v tomto stylu je hodně výrazný rytmus.

Děláte si hudbu i texty?
Texty jsem si dělal sám, ale hudbu jsem sprostředkoval. Vybral jsem si nejlepší producenty, kteří se specializují na hiphopovou muziku. Znám pět, co jsou nejlepší v republice, přišel jsem za nimi, řekl jsem, že dělám album, dali mi, řekněme, dvacet skladeb, já jsem si vybral hudbu podle toho, co jsem z toho cítil.

Už jste na takové úrovni, že si můžete producenta vybírat?
Ano, tak jako každý v tomto byznysu. Dovolím si říct, že momentálně jsme nejlepší, máme nejvíc lidí na koncertech, nejvíc prodáváme. Nevím, co víc k tomu říct.

Vraťme se k vašim textům. Jsou sice plné vulgárních slov, ale pokud to někdo hned nevypne, zjistí, že je za nimi určitá generační výpověď. Že máte co říct a říkáte to dost jasně. Člověk má zároveň pocit, že jste zranitelný a chcete se tou vulgárností bránit.
Já to beru, že jsou to jenom slova. Když říkám o vagíně nebo o penisu, tak to je život. Já to tak beru. Jsou lidé, kteří zpívají pořád o lásce. A já jsem to pojal z té druhé strany. Že chci hovořit i o takových věcech. Neříkám, že celý můj album je postavený na vulgarizmech, ale někdy takový text udělám ze srandy, aby se jednodužší lidé bez předsudků na tom zasmáli. Chodí denně do práce, jsou pod tlakem, příjdou domů, pustí si to, zasmějí se, zapomenou na problémy. Hotovo. Nadávku beru jako jakékoliv jiné slovo. Když chce někdo poslouchat rap, tak toto netřeba řešit, že nadávky. Například neumím si představit, že by nějaký novinář přišel za Justinem Timberleakem a zeptal se ho, proč na MTV Awards řekl v děkovačce vulgární slovo. Moje hudba je o přirozenosti. Jaký jsem v životě, takový jsem i v textech. Nedělám pózu, že jsem tvrdý.

Takže v reálném životě používáte sprostá slova.
Jsou to jen slova. Existují lidé, kteří příjdou domů a zbijou manželku, děti a přitom nepoužívají vulgární slova. Něbo nějací politici mají uhlazený slovník, a přitom okradou stát a dělají se, že tím nehřeší. Nebo horší je, když někdo je homosexuál a neřekne to o sobě a v televizi hraje, že je heterosexuál. To jsou pro mě horší věci, jako když řeknu nějakou nadávku. Anebo když člověk ze showbusinessu hraje pózu, jaký je slušný, a přitom koksuje, fetuje a pije. To je pro mě o dost horší než slova, které používám ve svých textech. Protože to jsou jen slova. Ale ty věci, které dělají někteří lidé, jsou špatné. To já nedělám, ale hlavně, že si někteří všímají, že hřeším.

Kritici vám ale vyčítají, že mezi vašimi posluchači je hodně téměř ještě dětí. A ti, řekněme, textová výpověď písně nezaujímá, přitahují je právě vulgarizmy. Považují to za něco, co se teď už vlastně smí, co je normální.
Moje skladby poslouchají všechny věkové skupiny. Já ale můžu klidně vyhlásit, že svůj album nedělám s pocitem, že je určený dětem. Na tom albu je i nálepka, že od osmnácti let. Je mi to líto, je mi jasné, že to poslouchají i děti, nejsem z toho nadšený. Ale beru to tak, jak to je. Popisuji život jednatřicetiletého člověka, dělám to s cílem, aby mě poslouchali mí rovesníci. A vím, že mě poslouchají.

,,Rád cestuji. Začala mě zajímat historie. Historie Slovenska, války. A rád chodím do kina. Tak jako každý normální člověk. Nic extra. Má velká záliba je hudba a další záliba je makání na sobě. To mě hrozně baví."

Už jste slavný, jste hezký muž, mladý. Kolem vás se určitě točí hodně holek. Máte pocit, že je přitahují peníze a vaše popularita?
Je to tak. Přesně. Ale držím si lidi od sebe. Mám své kamarády, nejlepší, o kterých vím, že jsou na té samé vlnové délce jako já, mezi námi není závist. A mám i kamarády, se kterými jsem vyrůstal a víme, jací jsme.

A holky?
Selektuji.

Holka, se kterou jste sem přišli a posadili jste ji jinde, aby nás u rozhovoru nic nerušilo, patří k vám? Nějakým vážným způsobem?
Celkem vážným.

Až tak, že rodina, svatba, děti?
Určitě. Určitě.

Co dělá?
Manažerku zpěvačce Tině, organizuje festivaly a klubové akce.

Váš nový album má název Bozk na rozlúčku. Je to takový romantický název. I tam jsou vulgární slova?
Určitě. To je také výpověď o tom, co jsme zažívali v roce 2007. Není tam ani jedna párty věc, je víc pro rapové publikum. Je to odkaz všem lidem, i raperům, kteří chtěli s námi bojovat, že tímto albumem se s nimi loučíme a už se k tomu nebudeme nikdy vracet.

Takže budete něco zásadního měnit na své cestě?
Ne, ale už jsem dosáhl svoje cíle a nepotřebuji řešit něco, co jsem řešil předtím. Tím jsem chtěl ukázat, že jsem někde úplně jinde. Tento album vystihuje název Bozk na rozlúčku. Mám svůj status a snažím se udržet si ho. Předtím jsem byl nasraný, ale teď už to tak není, protože tak nežiju. Splnil jsem si své věci, mám za sebou tisíc koncertů, mám prodaných nějakých 45-tisíc nosičů nebo padesát, a nepotřebuji být na někoho nasraný. Jsem šťastný. Jsem spokojený. Vím, že to, čemu jsem se osmnáct let věnoval, nebylo nadarmo.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Gabrielle Beatorice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatorice Bone Michaelis van Dorcell | Email | Web | 31. december 2011 at 15:43 | React

Rytmus si to zaslúži :) Drel na tom,tak to má zaslúžene ^^

2 Lussi Lussi | Web | 5. january 2012 at 16:27 | React

Kámoš bydlí o tři baráky od něho a prej je to dobrej týpek, akorát už se spolu nebaví, jelikož je furt někde pryč :) věřím tomu, už to tak vyplývá i z těch rozhovorů :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement